Tekuté hřebíky? Ano!

Ne každý podklad je ideální pro zatlučení hřebíků. Možná to znáte: chcete si do pokoje pověsit obrázek a domníváte se, že není nic snazšího než vzít do ruky kladívko a hřebík a prostě a jednoduše jej zatlouct. Ovšem ouha, první, druhý, třetí hřebík se zkroutí a než se totéž stane se čtvrtým, odloupne se omítka. Zkusíte to znovu o kousek dál, ale situace se opakuje. Než se vám podaří úspěšně do zdi umístit jeden hřebík, zeď vypadá jako po neštovicích. Pokud byste chtěli poškození zakamuflovat, pak obraz, který chcete pověsit, by musel mít rozměr portrétu namalovaného v životní velikosti. Jsou zdi, do kterých hřebík zajede jako do másla, ale takové, které spíš připomínají zeď bunkru pevnostního opevnění našich hranic.  No a pokud bydlíte v panelovém domě, tak tam je to už úplně jasné. Bez příklepové vrtačky tam nepíchnete ani připínáček.

Zoufáte si, zda neexistuje jednodušší řešení. Odpověď zní: ano. Elegantní řešení existuje. Takové, při kterém se nejen nenadřete, ale ani nebude ztrácet nervy. Upevnit obrázek na zeď může být hračka, pokud použijete tzv. tekuté hřebíky, nebo-li speciální montážní lepidla. Ta jsou v současnosti velmi oblíbenými pomocníky, kteří představují naprosto jednoduchou alternativu složitého zatloukání nebo vrtání.

Tato montážní lepidla jsou oblíbená nejen u kutilů, ale díky svým výjimečným schopnostem i u profesionálních řemeslníků. Kromě obrázku totiž dokážou hravě udržet také řadu dalších předmětů. Jsou využívána k připevňování polystyrenových i plastových dekoračních lišt ke stěně i na strop, k upevnění nástěnných prvků, kabelových kanálů z PVC, bezpečnému upevnění odpadlé dlaždičky. Některá z nich se výborně hodí k připevnění zrcadel na stěnu, kde tak odpadá složitá manipulace s křehkým materiálem. Je proto důležité vědět, že pro lepení všech těchto materiálů není jedno univerzální montážní lepidlo, ale je třeba zvolit určené na daný povrch. Montážní lepidla zvládnout spojit rozličné materiály a různorodé materiály – dřevo, beton, PVC, kov, suché zdivo, dřevotřískové a dřevovláknité desky, sádrokarton, korek atd., je ale zapotřebí rozlišit, co budete lepit a podle toho zvolit vhodnou variantu lepícího prostředku.

Vedle montážního lepidla jsou běžně k dostání také tzv. chemické kotvy (chemické malty, kotvící malty). Bezpečným způsobem upevní velké zátěže a spolehlivě tak nahrazují tradiční formy kotvení – hmoždinky, vruty, ale i ocelové rozpínací kotvy. Využívají jich s oblibou řemeslníci z řad truhlářů, tesařů, instalatérů, ale objevili je už i domácí kutilové. Zdá se to až téměř jako sci fi, ale za pomoci chemické kotvy lze připevnit například i satelit, markýzu, osvětlení, schodišťová zábradlí, dokonce třeba i závěsné toalety a mnohé další.

Práce s těmito pomocníky nejsou nic složitého, je jen třeba dodržet výrobcem určený technologický předpis.
U plného materiálu se držte tohoto postupu:

Za pomoci vrtačky vyvrtejte otvor (ideálně příklepovým nástrojem) .
Pečlivě ho vyčistěte za pomoci vysavače, nebo kartáčku a pumpičky.
Odšroubujete uzávěr lepidla, seříznete vršek a našroubujete ho na statický směšovač.
Vyplňte otvor ve směru od hloubi ven.
Otáčivým pohybem natočte kotvící prvek (např. závitovou tyč).
Nechejte materiál schnout a vytvrdnout.
Po té upevněte kotvený prvek a pečlivě jej dotáhněte.

Pokud potřebujete upevnit kotvící prvek do porézního, děrovaného materiálu, postup se částečně liší.  Na vrtaný otvor použijte vždy vrtačku bez příklepu. Po vyčištění vzniklého otvoru nejprve vložte sítko pro chemickou kotvu a dále pak pokračujte shodně tak, jako u plného materiálu.

Montážní lepidla mají s trochou nadsázky řečeno kouzelnou moc. Tam, kde bychom si ještě před pár lety nedokázali představit práci jinak, že s pomocí kladívka, šroubků a hřebíků, nebo s maltou, dnes hravě docílíme požadovaného výsledku s tubou lepidla. Je to pohodlné a elegantní řešení. Řada lidí mu stále ještě nevěří, ale stačí jen jedno – vyzkoušet si to. Výsledek totiž překvapí i toho největší pochybovače.