Vyhřívané chodníky

Zní to tak trochu jako sci fi, ale to jsme si o letech do vesmíru kdysi mysleli také. Vyhřívané chodníky se pomalu ale jistě stávají stále běžnější záležitostí a není tak výjimkou setkat se i v třeskutých mrazech, kdy všude kolem leží sníh, s chodníkem, který se vzhledem nijak neliší od toho, jak vypadá v letním období.

Zatímco sousedé se lopotí s hrably, lopatou a někteří pak radostně využívají fréz na odstranění sněhu, majitel vyhřívaného chodníku sleduje tohle hemžení z tepla svého bytu a jediné, co mu znepříjemní život, jsou kočky z širokého dalekého okolí, které se na jeho chodník chodí hřát. Působí to až komicky, když ráno vyjde ze dveří a před brankou je hotová kočičí sešlost.

To se skutečně děje. Zvířata nejsou vůbec hloupá a dobře ví, kde je nebudou zábst tlapky. Majitelům této novodobé vymoženosti však stačí tlesknout a kočky ví, že je načase změnit působiště. Zatím ještě nikdo nevymyslel, jak je od pobytu na relativně teplém podloží odradit, ale nakonec dopřát jim trochu tepla je to nejmenší, co je možné pro zvířata trávící celé dny venku v nepříznivém počasí, udělat.

A jak to celé funguje? Příjezdové cesty a chodníky je možné vyhřívat elektrickým kabelovým topným systémem. Pro tento účel se používají topné kabely se zvýšenou mechanickou odolností, které jsou uloženy do betonové desky či pískového podloží pod povrchem chodníku. Ten může být jak asfaltový, tak ze zámkové dlažby. Druhá možnost je z mnoha hledisek praktičtější.

Důležité je před pokládkou termokabelům zajistit čistou plochu, na které nesmí zůstat žádné ostré předměty, které by mohly později způsobit jejich poškození. Termokabely se pokládají rovnoměrně a musí být dodržena pravidelná vzdálenost mezi jednotlivými smyčkami, jenž musí být shodná i se šířkou smyček.

Finanční náročnost vyhřívaných chodníků je úměrná nadstandardu, který poskytují. Pravdou však je, že nezvyšují pouze pohodlí, ale samozřejmě i bezpečnost.